Jmenuji se Hana Rychnovská, jsem maminkou 8 letého hendikepovaného Tobiáška a 9 měsíčního Samuela a otevřeně přiznávám, že jsem s hendikepem Tobiáška vždy v pohodě nebyla.
Celé těhotenství probíhalo bez komplikací, Tobiášek přišel na svět plánovanou sekcí. Celý kolotoč začal den po jeho narození, kdy mi přišel pediatr oznámit, že má syn několik odchylek – dlouhé překřížené prsty, palec v dlani, vbočená chodidla, šelest na srdci a nezapomněl dodat, že má podezření na nějaký syndrom. Vše mi oznámil zcela bez okolků ve společnosti další maminky, která měla naprosto zdravé miminko. V záplavě hormonů a radosti z miminka mě bolelo slyšet, že moje miminko není v pořádku. Rozhodilo mě to, nevěděla jsem, co bude dál. Měla jsem o syna šílený strach, bála jsem se, že už mi ho sestřičky nepřivezou. Z porodnice nás pustili po týdnu a rovnou jsme jeli na genetické vyšetření do FN v Motole. Chtěla jsem znát odpovědi hned, hlavně jsem toužila po ujištění, že je všechno v pořádku, odmítala jsem si připustit, že by moje dítě nemělo být zdravé. Zprávu z genetiky jsme obdrželi až po cca 3 měsících, kde byli popsány pouze odchylky. V průběhu roku absolvoval magnetickou rezonanci mozku a míchy, příčina se neprokázala, ale zjistilo se, že má podkovovitou ledvinu. Od 16 měsíců jsme pravidelně jezdili 2x ročně do lázní a od 4 let i na intenzivní rehabilitace v oblečku Therasuit. Navštěvuje klinického logopeda, ergoterapii, má pravidelné kontroly na nefrologii, neurologii a pediatrii. V 6 letech podstoupil operaci chodidel, která bohužel vadu neodstranila.
Dlouho trvalo než jsem se s jeho hendikepem vyrovnala, hrálo v tom velkou roli to, že jsem si realitu odmítala připustit a věřila, že vše dožene. Nestačil svým vrstevníkům, pro děti byl miminkem, co nemluví. Dítě, které si s ním chtělo hrát a pomáhat mu, bylo vzácností. Asi proto jsem se izolovala a byla s Tobíkem radši sama, což samozřejmě neprospívalo ani jednomu z nás. Těšili jsme se vždy do lázní a na rehabilitační pobyty, protože tam jsme byli jako jedni z mnoha, nelišili jsme se, nemusela čelit pohledům, které mě zraňovali. Možná se teď ptáte, jak jsem se s tím tedy srovnala, co bylo impulzem, jak k tomu smíření dojít?
Prošla jsem si mnoha bolestivými situacemi, které mě postupně donutili přiznat si realitu. Přestala jsem všem známým i neznámým vysvětlovat, že to všechno dožene a začala jsem o něm mluvit jako o chlapečkovi, který má hendikep. Těžko se mi to vyslovovalo ale věděla jsem, že je důležité, abych to přijala. Přestala jsem si vizualizovat ve smyslu, co by kdyby nebo co by asi mohl umět za půl roku. Tohle bylo si myslím to nejtěžší a to nejvíc, co mi ubližovalo a nedovolovalo mi, posunout se dál. Zkrátka jsem si jednou řekla, že to dělat už nebudu a nechám to na něm. Odměnou mi bylo to, že zanedlouho - v roce a půl, začal sedět. Od té doby věřím tomu, že je dítě na matku napojené. Nejen, že spokojená máma rovná se spokojené dítě, ale že i máma, která ve své dítě věří, v něm může probudit mnoho krásného. K plnému smíření došlo před 2 lety, kdy se Tobík poprvé pustil do prostoru. Hrozně mě to namotivovalo a přála si, aby mohl Tobiášek rehabilitovat častěji. Bohužel intenzivní rehabilitace nejsou hrazeny zdravotními pojišťovnami a stojí nemalé částky – za 2 týdny je to včetně ubytování 50 tis. Kč a právě proto jsme jako rodiče odkázání na pomoc zvenčí. Vytvořila jsem ve spolupráci s dalšími foodblogery charitativní kalendáře a doslova se svlékla z kůže, když jsem náš příběh pustila do on-line prostoru. Bála jsem se reakcí, ale přišly samé pozitivní! Tobiáškovi pomohlo několik nadací, spousta dobrých lidí, vybrali se finance na organizovaných akcích. Byla to vážně jízda. Od té doby náš příběh sdílím na svém Facebooku Z lásky k jídlu a Instagramu @zlaskykjidlu a společně se s Tobíkovými fanoušky těšíme z jeho pokroků. Jít tzv. s kůží na trh a odhodlat se říct si o pomoc, byl pro mě velký výstup z komfortní zóny. Dnes vím, že to vše hezké je právě až za ní ☺
Dnes inspiruju ostatní rodiče, že žít krásně se dá i s hendikepem, pokud se tak rozhodneme.
S láskou pro vás napsala Hanka (@zlaskykjidlu)
Hanka je maminkou dvou chlapečků - Tobiáška (8 let) a Samuela (9 měsíců). Je jí 33 let, péče o syny ji zabere většinu jejího času, zároveň se realizuje v tvorbě jejího blogu zlaskykjidlu.com, v roli výživového poradce, tvorbě a focení chutných a snadných receptů. Inspirujte se více na jejím Instagramu: www.instagram.com/zlaskykjidlu/
HLEDÁME MAMINKY S PŘÍBĚHEM!
Inspirujte a motivujte ostatní maminky svým zajímavým příběhem. Hledáme maminky, které by se rády podělily o své zkušenosti, tipy a příběhy. Vaše příběhy budeme pravidelně sdílet na našem novém Babydeco BLOGU a také na našem Instagramu.
Kontaktujte nás na info@babydeco.cz nebo do zprávy na našem Babydeco Instagramu. Budeme se na Vaše zprávy těšit!
S láskou,
Vaše Babydeco