Když jsme se s přítelem rozhodli, že si založíme rodinu, nečekala bych, že to nepůjde. Po půl roce snažení jsem zkrátka věděla, že něco není v pořádku. Po konzultaci mě můj gynekolog obeznámil s tím, že se pravděpodobně jedná o anovulační cykly a poslal mě do specializovaného centra v KV. S přítelem jsme absolvovali všelijaká vyšetření a pak přišel verdikt - pán je naprosto v pořádku, ale vy slečno, máte PCOS, neboli syndrom polycystických ovarií, tzn. že neprobíhá vůbec žádná ovulace. Příčina? Neznámá! No, co teď.. Když není ovulace, nemůže být ani miminko :( Přiznávám! V tu chvíli se mi zhroutil svět a pořád jsem si říkala, PROČ JÁ? Poté mi doktor nasadil léky a doplňky stravy a začal mě hlídat, takže jsem docházela na pravidelné kontroly. Bohužel, po neúspěšné léčbě mi bylo sděleno, že zkusíme buď jiný druh léků nebo rovnou umělé oplodnění, s tím, že mi dávají maximálně tři měsíce. Pak už by se muselo jednat o asistovanou reprodukci.
Domluvili jsme se, že zkusíme ještě léky, konkrétně to byl Clostilbegyt, který jsem již mimochodem brala na doporučení svého lékaře. Jenže zapomněl na jednu zásadní věc... A to kontrolovat ultrazvukem, jak léky zabírají. Samozřejmě to zafungovalo hned na první dobrou a tam uvnitř se začalo konečně něco dít. Vajíčko bylo připravené na ovulaci a bylo nezbytné ji uměle (injekcí) vyvolat. Na řadu přišly dva dny aktivního snažení se :-) Bylo to hrozně zvláštní, protože člověk si neužívá ten prožitek, ale myslí jen na to, aby se to povedlo. Ještě když úspěšnost téhle metody je pouze 20%, to mě prostě znovu porazilo.
Po dvou týdnech jsem to nevydržela a udělala si těhotenský test. Negativní. Nevzdávala jsem se a testovala celý víkend - ovšem bez úspěchu. Byla jsem z toho fakt zklamaná. Bylo pondělí a já měla poslední test. Než jsem odjela do práce, řekla jsem si, že to prostě naposledy zkusím. A byla tam! Sice úplně slaboulinká, člověk se musel pořádně zaměřit, aby ji viděl, ale byla. Další dny už samozřejmě jen sílila. Dnes mi tu běhá tři a půl letý syn a jeho ani ne dvouletý bráška, který už teda naštěstí šel bez jakékoliv pomoci.. A jsem za oba nesmírně šťastná!️
Pamatujte, že naděje umírá vždy poslední :)
S láskou pro vás napsala Deni (@deni_mom)
Jmenuji se Denisa a jsem maminka dvou úžasných chlapečků. Instagramu jsem nikdy moc pozornost nevěnovala. Zlom přišel až v prvním těhotenství. Začala jsem tam sbírat inspiraci ohledně dětské výbavičky. Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu na takové číslo, jako jsem teď. Baví mě to tam a hlavně, našla jsem svou velkou vášeň - a tou je focení!
HLEDÁME MAMINKY S PŘÍBĚHEM!
Inspirujte a motivujte ostatní maminky svým zajímavým příběhem. Hledáme maminky, které by se rády podělily o své zkušenosti, tipy a příběhy. Vaše příběhy budeme pravidelně sdílet na našem novém Babydeco BLOGU a také na našem Instagramu.
Kontaktujte nás na info@babydeco.cz nebo do zprávy na našem Babydeco Instagramu. Budeme se na Vaše zprávy těšit!
S láskou,
Vaše Babydeco